Pár čísel o naší cestě po Asii

Cestovali jsme celkem 37 dní (tj. lehce přes 5 týdnů), odjížděli jsme 11.12.2017 a vraceli se 16.1.2018. Cestovala jsem já (30), můj Muž (34) a naše dcerka Bety (2 roky).

Za tu dobu jsme :

• navštívili 3 různorodé země (vyspělou, vybavenou Malajsii, autentickou, lidnatou Indonésii a supermoderní drahý Singapur),

• se 7x usmívali na letušky při nástupu do letadla,

• spali ve 12 hotelech (nejkratší pobyt 2 noci, nejdelší 7 nocí),

• se 6x houpali v lodi na vlnách moře, 1x na řece a několikrát v houpací síti,

• 6x využili služeb dálkových autobusů (plus nějaké menší přejezdy místními linkami),

• 2x jeli na koňském povozu (z toho jednou dobrovolně),

• si 2x půjčili kola (dokonce i s dětskou sedačkou a Bety si to moc užívala),

• 8x byli na dětském hřišti (z toho 1x v Indonésii, ale pro tu rozbitou klouzačku je název dětské hřiště moc nadnesený, takže 7x),

Kolikrát jsme si zavolali Uber spočítat nedokážu (a Asii je velmi levný a dostupný) a počet nachozených kilometrů zkusím dohledat v aplikaci, která mi to počítá.

Během naší cesty jsme ochutnali desítky výtečných jídel. Na nejlepší jídla jsme obvykle narazili buď na ulici (Street food) nebo v jídelně, kde ani neměli jídelní lístek přeložený do angličtiny a co si máme dát nám lámanou angličtinou doporučil některý z hostů.

Touto dobou je ve zdejší krajině období dešťů. Pršelo nám dohromady asi 6 dnů. Většinou jsme zde měli slunečná dopoledne a polojasná až zatažená odpoledne. Bety si deštivé dny moc užila, protože mohla pobíhat v dešti, skákat do louží nebo se na ostrově Gili Air brodit ulicí, ve které měla vody po kolena.

Další čísla:

• celkem jsme vypili nejméně 150 káv,

• asi 20x si chtěl někdo hladit, chovat nebo se fotit s naší Bety (nejčastěji se nám to stávalo v Indonésii, kde děti opravdu milují),

• několikrát jsme museli odmítnout, když Bětce místní obyvatelé dávali cukrovinky (někdy se stalo, že je i přesto dostala a pak jsem je buď ekologicky zlikvidovala já nebo jsme je neekologicky vyhodili),

• 1x jsme byly s dcerou nachlazené (to jsme si přivezly z Čech),

• 2x měla Bety vyrážku (jednou z manga a podruhé z jahod - ta byla dost děsivá),

• ani jednou jsme se nepo... z jídla

• ztratila jsem 1 x kalhoty, 1x leginy (řekla bych, že někde na letišti, když jsem se převlékala do kraťas), prošlapala jsem jedny boty a mužovi někde vypadly Bětky sandále, když jsme běželi, abychom stihli loď,

• Muž 1x zvracel z nedopečeného jehněčího steaku

• 1x jsme se tu s někým bavili o Bitcoinu (konkrétně s řidičem Uberu - snad si je na doporučení mého Muže opravdu koupí)

• přečetla jsem 2 knihy (a asi 100 krátkých pohádek z pohádkové knížky, co s sebou měla Bety)

• užili jsme si několik krásných západů slunce a ani jeden východ (nebo vlastně užili, ale s uchem na polštáři)

To, co nejde spočítat :

• úsměvy od místních a turistů

• vhledy do našeho rodičovství a partnerství

• vzpomínky na naše dřívější cesty, kdy jsme srovnávali jakým způsobem jsme se posunuli ve svých životech nebo jsme srovnávali změnu v místech, která jsme (konkrétně v Indonésii) už vloni navštívili.

Celkové náklady jsme dopodrobna nepočítali, ale odhadem se pohybujeme kolem 50 tis. Kč za osobu.

Jsem moc vděčná za naše odhodlání neopustit náš největší koníček , kterým cestování bezpochyby je, ani v době, kdy máme malé dítě a za zkušenosti které díky cestování máme. Už nyní vymýšlím, kam pojedeme příští zimu. Pokud máte chuť, můžete se k nám přidat!